ALBI Blog
všechny příspěvkyManuál ostříleného pejskaře: Procházky nemusí být pod psa, stačí se na ně připravit
28.05.2019 Čtení pro radost
Určitě vám nemusíme ani říkat, že jakmile si pořídíte uštěkaného mazlíka, hierarchie vaší domácnosti se značně promění a s tím i každodenní program. Vítejte ve světě, v němž se den dělí na dobu před procházkou a po ní. Na dobu před pamlskem a po něm. Na dobu s tenisákem a bez něj. Společně se v tom naučíme chodit!
Myslet si, že si ráno v klidu vychutnáte kávu, přečtete si noviny nebo si snad zvládnete na obličej nanést hydratační pleťovou masku, je tak trochu bláhové. Někteří psi totiž čekají na moment, kdy otevřete oči, poměrně netrpělivě. Do té doby chytají mouchy, drbou se za uchem, lížou sklo okenních tabulek, trhají papírové kapesníky nebo vám olizují ucho, které občas vymění za důkladnou péči o vaše obočí. A pak? Pak se jde na procházku! Někteří čtyřnožci vám dokonce podají pomocnou tlapku při oblékání, jen abyste už šli! Co na tom, že vaše nohavice budou odteď děrované.
Holinky, nebo skafandr?
Na procházku je dobré zvolit vhodný outfit – podle terénu, počasí a samozřejmě temperamentu vašeho psa. Pokud máte línějšího mopslíka, určitě můžete vyrazit na procházku i s vysokými podpatky. S aktivnějším labradorem volte tmavší boty, ideálně nějaké ošoupané tenisky, holinky nebo stará pérka. Když k vám pes po zavolání nadšeně přiběhne a opře se o vás, protože chce podrbat, z vašich bílých kecek se rázem stanou hnědé. A pokud patříte mezi majitele ohařů, věřte, že nejvhodnější bude asi skafandr.
Já sám, vždycky sám
Přírodě a pudům věrně oddaný ohař se totiž neúnavně žene za holuby, veverkami a zajíci. Nezajímá ho, jestli už jste ho pustili z vodítka a s hrůzou v očích sledujete, jak sprintuje za zajícem a nevíte, komu víc držet palce, jestli zajíci (aby to přežil), psovi (aby nevběhl do silnice nebo nenarazil do stromu), nebo sobě (abyste nedostali infarkt, až se budete snažit svého psa chytit).
Abych to upřesnila: například takový ohař se venčí sám. Doma je sice největší mazel, který dokáže celé hodiny ležet na gauči, nahlas chrápat, a ještě u toho vypadat jako rozteklý karamel, venku funguje jako samostatná jednotka. Po zavolání často nepřijde. A už vůbec od něj nečekejte nadšení, až se konečně zase shledáte. Nechává za sebou celý park, s tisíci možností a lákadel. A taky holubů, zajíců a veverek.
Pes, nebo fena?
Když už jste v terénu, čeká vás další nástraha v podobě pejskařské hantýrky. Jednou z nich je otázka „Pes, nebo fena?“, která slouží ve světě páníčků zároveň jako pozdrav. Kdo by se taky zdržoval staromódním pozdravem „Dobrý den“? Takhle zabijete dvě mouchy jednou ranou. Za prvé, včas zamezíte psí rvačce, a za druhé zabráníte případnému početí. Není totiž nic otravnějšího než sundávat psa z hárající feny.
Barvíte?
V případě, že jste si pořídili fenku nebo také čubinu, jak se jim v pejskařské hantýrce říká, čeká na vás častá otázka „Barvíte?“ Oslovení v plurálu zažíváte možná se svými potomky u pediatra, takže pro vás nebude překvapení, když se někdo takhle zeptá během venčení. Pro lidi, kteří děti nemají, to může být matoucí. A matoucí je i to, na co že se vás ten pejskař vlastně ptá. Barvíte v překladu znamená, zda vaše fena hárá. A toho plurálu si nevšímejte.
Honič
Ne, není to to, co si myslíte. Honiči jsou skupinou psů vyšlechtěných pro stopování a pronásledování zvěře, tedy třeba bígl, baset nebo dalmatin. Proto se prosím neurazte, zeptá-li se někdo, zda je váš pes honič.
Couračka
Když někomu šlápnete na couračku, na Vysočině byste šlápli na zelnou polévku, v parku jde o dlouhé vodítko nebo provaz, který máte navázán na psovi. Pes s ním pak může volně pobíhat. Když jej potřebujete zastavit, sešlápnete vodítko a pak si jej jednoduše přitáhnete k sobě.
Ať už se rozhodnete pro bišonka, nebo se rozhodnete lítat za retrívrem, zapamatujte si, že plánování je jednou z nejdůležitějších aktivit. Musíte jim dát dost času, prostoru i sociálního kontaktu s ostatními. Psi vytuší, když jste ve stresu, nervózní nebo na ně moc spěcháte. Udělají pak všechno proto, aby vás rozptýlili – třeba rozkousáním kusu nábytku, vyrabováním koše nebo trucováním „dělám, že tě neslyším“ na procházce. Život si prostě máte užívat. Spolu.
Text: Viola Černodrinská Foto: GettyImages
