ALBI Blog
všechny příspěvkyCesta z města aneb Mýty o idylickém životě na venkově
20.05.2020 Čtení pro radost
Dětství jsem strávila na malém městě v bytovém domě. Před pár lety jsem se svým mužem vyvdala i jeho venkovskou chalupu kus za Prahou – hotový ráj na zemi. V mých představách tam ve stylových lněných šatech sedíme společně u stolu, jíme domácí koláč a popíjíme kávu z porcelánových šálků po babičce. V reálu se marně snažím naštípat si třísky na zátop a děti v poděděných teplákách se hlasitě dožadují večeře. Bude chleba s máslem – zase došel plyn v bombě nebo co.
Naše chalupa je překrásné kamenné stavení na konci vesnice, které dokonale ladí s mou představou ekologického bezobalového života v souladu s přírodou. Kytky do vázy mi dcery nosí z louky, ranní čaj z vlastnoručně nasušeného heřmánku si s kočkou na klíně dávám na zápraží zalitém sluncem a víkendy plynou v rytmu jednocení ředkviček. Bezchybná idyla venkovského života je ovšem zásadně narušena ve chvíli, kdy na dveře zaklepe nutnost řešit praktické věci.
Kam s tím?
Na vesnici máte k přírodě mnohem blíž než v Praze, někdy až moc. Zatímco v našem podolském bytě zmizí všechny splašky diskrétně v odpadu a o jejich další cestě ani existenci nemám ponětí, na chalupě se hromadí v jímce na zahradě. Když objem dosáhne kritických hodnot, přijede za mohutného dětského aplausu místní chlapík s oranžovou cisternou a „vysavačem“. Vaše představa o fyzickém charakteru a konzistenci biologického odpadu tak získá zcela konkrétní rozměry. Mezi námi, opravdu nedoporučuju nechat protékat záchod přes noc (nebo dvě), ten zahradní rezervoár se plní ďábelsky rychle! A pečlivě zkontrolujte, co vaše batolata hází do mísy. Věřte mi, nechcete mít překopanou půlku pozemku ve snaze zjistit, co ucpalo odpadní trubky.
Noční život na zahradě
Co mě tady hodně těší, je sledovat životní cyklus všeho, co přijde na kompost. Všechny ty zbytky, slupky a odřezky, co se postupně promění v krásnou hlínu, do které si napřesrok zasadím muškáty. Opatrná jsem jen se zbytky ryb a jiných voňavých pochoutek, které pak v noci ochutnává a přehrabuje naše noblesní šlechtěná kočička, aby se pak přišla pomazlit k nám do postele. Nejlepší je něčím to zaházet nebo hluboko zahrabat. Nemluvě o tom, že stejně nezamhouříte oka, protože o zbytky kuřete se za mohutného vřískotu rvou kuny. Trofej pak odtáhnou na půdu, kde vám celou noc vítězně dupou nad hlavou.
Kohoutková, nebo balená?
Bez zajímavosti tu není ani životní cyklus vody. Mnohem víc než ve městě si tu člověk všímá usychajících stromů nebo nižší hladiny vody v přehradě. Když máte navíc omezenou zásobu vody ve studni a musíte volit mezi pračkou a osobní hygienou, zdají se nikdy nevysychající pražské kohoutky nečekaně vzdálené.
A zerowaste... Vajíčka máme od sousedky, okurky a rajčata pěstuje babička. A to je asi tak všechno. O bezobalovém obchodě neslyšel nikdo v okruhu 50 km a ekologickou drogerii vozíme z Prahy, Jelen do místní Tety ještě nedorazil. Ve spíži mi stojí několik kartonů balených vod – vozím je autem z nejbližší vsi, kde je obchod. Hoďte kamenem. Ale to je moje řešení situace, když má celá rodina druhý týden střevní virózu, dokud nezjistíte, že máte ve studni vysokou koncentraci bakterie E. coli, protože se v ní utopila myš. Myši, co přežily, nám nosí kočka do kuchyně.
Jdu je vyhodit na kompost. A pak jdeme ven, protože je krásně. Jsem ráda, že karanténa se odehrála na jaře. V zimě, dokud se nezatopí v kamnech, je průměrná teplota v chalupě -30 °C. Nejdřív je potřeba zatopit v krbu v horním patře, před který posadíte děti v kombinézách. Pak je na řadě kuchyň, ale kuchyňská kamna netáhnou, když nehoří kamna v předsíni. Než je roztopíte, obvykle vyhasne krb. Na venkově se nedá nic uspěchat a člověku nezbývá než se přizpůsobit pravidelnému rytmu přírodních cyklů i činností, které se urychlit zkrátka a jednoduše nedají.
Jestli nemáte dostatek trpělivosti čekat několik týdnů, až vám ze semínka vyroste úroda hrášku, kterou můžete s dětmi sklízet, asi to nebude nic pro vás. Pokud ale věříte, že na dobré věci se vyplatí si počkat, a jste ochotni naslouchat tomu, co se odehrává za hranicemi města, vítejte v klubu nadšených víkendových vesničanů.
Text: Linda Vomáčková Foto: Getty Images
Zvířátka na statku - seznamte děti se zvířátky, která mohou potkat na vesnici. Interaktivní kniha z edice Kouzelné čtení.
