ALBI Blog
všechny příspěvkyZnámky na vysvědčení nejsou konec světa. A proto je taky tak berte.
15.01.2019 Čtení pro radost
S blížícím se pololetním vysvědčením se mnoho školou povinných dětí budí i usíná s hrůzou ze známek, které se na něm objeví. A hlavně z toho, jak se na tenhle papír budou dívat rodiče. Pod jejich přísným okem a často i pod tlakem pedagogů se děti domnívají, že se se špatnými známkami nedá nic dělat. A že znamenají jejich selhání. Jenže to není tak úplně pravda.
Zlobit se na dítě, že přineslo špatné známky, rozhodně není žádoucí reakcí. Každý rok před vysvědčením se na Linku bezpečí obrací až třicet vystresovaných dětí týdně. „Nejčastěji se setkáváme se strachem, jak na vysvědčení zareagují rodiče. Někdy dítě přemýšlí, že by se domů nevrátilo, že by uteklo,“ říká vedoucí Linky Peter Porubský. Pokud jste i vy došli s vaším dítětem až sem, je na čase se zamyslet, kde je vlastně chyba.
Zklamání z vysvědčení je selháním rodiče
Známka, ať už na vysvědčení, či jakákoli jiná, je indikátorem toho, jak je na tom vaše dítě s učivem, ne hodnocením jeho inteligence nebo charakteru. Toho by si měl být každý školák vědom. Jenže ani dnešní děti tohle často netuší. Připadají si špatné, zbytečné a zakládají si tak na nemalé problémy se sebevědomím a sebehodnocením ve svém dospělém životě. Tak si přece budoucnost svých dětí žádný rodič nepředstavuje. Pokud se domníváte, že stačí vašemu potomkovi sdělit, co chcete na vysvědčení vidět, a on poslušně splní vaše přání, vězte, že to tak nefunguje. A hlavně, jak zdůrazňuje psycholožka Václava Masáková: „Schopnosti dítěte a jeho školní výkon nemusí být vždy v souladu.“ Je jenom na vás, rodičích, abyste zjistili, jestli a proč se vašemu školákovi něco nedaří. A pomohli mu najít způsob, jak překážky, ať už mentální, nebo praktické, překonat. A jestli je pro vás vysvědčení s vyššími číslicemi překvapením, zamyslete se, v čem vězí chyba. A začněte u sebe.
Známky jako problematická motivace
Systém známkování, který se v českých školách používá už více než 200 let, kritizuje ostatně čím dál více odborníků na vzdělávání i dětských psychologů. Problém je v tom, že děti klasifikuje doslova a do písmene. Navíc známky jsou často ovlivněny i jinými faktory, než je samotný výkon dítěte. „Známku formuje vztah učitele k žákovi (sympatie, případně antipatie), složení třídy (jednička v jedné třídě může mít úplně jinou hodnotu než ve vedlejší, natož pak v jiné škole), momentální fyzické a psychické rozpoložení učitele. Navíc často zahrnuje hodnocení úsilí a chování dítěte,“ vysvětluje Václava Masáková. Známky jsou také problematické z hlediska dětské motivace. Jestliže je totiž cílem dítěte dobrá známka, nikoli samotná znalost, je mnohem otevřenější k tomu opisovat, podvádět a dělat si taháky. A pokud jsou známky alfou i omegou ke spokojenosti či nespokojenosti rodiče, nic víc už od školy a vzdělávání vůbec nečeká. Jde to pak jak na drátku, z původně zvídavého a otázek plného dítěte se raz dva stane „filatelista“, jehož motivace k jakékoli skutečné mentální práci se pohybuje někde kolem bodu mrazu a níž.
Počítejte do tří...
Pokud i vaše dítě patří k těm, které si posledního ledna přinesou domů trochu vyšší cifry, neztrácejte hlavu. Uvědomte si, že akademické výsledky mají jen málokdy co do činění s uplatněním v reálném životě. I z trojkaře může vyrůst šikovný truhlář, zatímco z jedničkáře plachý neprůbojný introvert. A pak si s dítětem promluvte o tom, jak mu můžete pomoci situaci přece jenom trochu zlepšit. Nezapomeňte mu zdůraznit, že známky nejsou cílem, nýbrž jen indikátorem, a nešetřete pochvalami v oblastech, které jsou naopak jeho silnou stránkou. Domluvte mu doučování nebo mu mezery v jednotlivých oblastech pomozte vyplnit sami. Inspiraci k metodám, které mění společné učení ve hru, hledejte třeba na zabavneuceni.cz. Domluvte si schůzku s jeho pedagogem a poslechněte si, jak vaše dítě vidí on a jaký postup by podle něj vedl k progresu. A hlavně ho ujistěte, že známky, ať už dobré, nebo špatné, nesouvisí s tím, jak moc ho máte rádi, a záleží vám na jeho budoucnosti. Vaším hlavním úkolem jakožto rodiče koneckonců není vychovat dobře namazaný stroj, ale spokojeného a zdravě sebevědomého jedince. Jak říká Václava Masáková: „Bohužel začíná být i společenskou normou posuzovat hodnotu člověka prostřednictvím výkonu obecně. Jako by vymizela schopnost vnímat lidi, a tedy i děti pohledem na celkové osobní a osobnostní kvality, které bývají často významnějším faktorem spokojenosti.“
Pokud si teď říkáte, že to už s tímhle novým přístupem do konce pololetí nestihnete, nevěšte hlavu. V únoru můžete společně začít nanovo – důležité je motivovat nejen své ratolesti, ale i sami sebe. Ukázat dětem, že učení není jen zlo, ale i zábava. Ať už s dětmi procvičujete slovíčka z angličtiny, nebo si cestou na výlet vzájemně pokládáte vědomostní otázky. A hlavně nic nelámejte přes koleno. Copak vás někdy v dospěláckém životě zachránila vaše stará vysvědčení se samými jedničkami!?
Autor: Natálie Veselá Foto: Thinkstockphotos
