Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací V pořádku

Zkuste slow living. Zpomalíte a dožijete se vyššího věku

22.01.2019 Čtení pro radost

Dovedete si představit, že si uprostřed dne sednete někam na louku, pustíte si do sluchátek oblíbenou hudbu a budete jen tak pozorovat krajinu? Že si vychutnáte oběd o samotě? Že si ráno nebudete prohlížet zprávy na mobilu, tabletu, počítači, neuslyšíte je z televize ani z rádia a namísto toho si tiše vychutnáte kávu s výhledem na zasněžený dvorek vašeho domu?

 
Nebojte, zatím jsme se ještě nepomátli, jen trochu zpomalili. Rozhodli jsme se totiž osvojit si principy „slow living“, světového fenoménu, který se dotýká všech sfér našeho života. Základem této koncepce je dělat všechny věci pomaleji, tím pádem lépe a s větší radostí. Poprvé přišel s termínem slow v roce 1986 Ital Carlo Petrini, kterého pohoršil právě otevřený McDonald v těsné blízkosti Španělských schodů v srdci Říma. Založil hnutí Slow Food, jehož cílem bylo chránit lokální produkty před globalizovanou standardizací. Hnutí má dnes více než 100 tisíc členů ve 132 zemích světa. 
 
Čas jsou peníze
 
O osmnáct let později vydal kanadský novinář Carl Honoré knihu Chvála pomalosti (In Praise of Slowness, 2004), ve které nad plynutím času uvažuje zcela prakticky. „Chceme mít skvělou kariéru a zároveň chodit na umělecké kurzy, cvičit, číst noviny a každou knihu ze seznamu bestsellerů, jíst v restauraci s přáteli, chodit do klubů, sportovat, hodiny se dívat na televizi, poslouchat hudbu, kupovat nejnovější módu a šikovné vychytávky, chodit do kina, užívat si intimitu a skvělý sex, dovolenou ve vzdálených lokalitách, a možná dokonce dělat trochu smysluplné dobrovolnické práce. Výsledkem je trýznivé odloučení od toho, co chceme od života a co můžeme reálně mít, což živí pocit, že nikdy není dost času,“ vysvětluje Honoré. 
 
„Čas jsou peníze,“ řekl kdysi Benjamin Franklin a dnes to platí víc než kdy jindy. Snažíme se udělat víc a víc v kratším čase a dostat za to pokud možno i co nejvíc peněz. Nutkání zrychlovat a zvládat v životě stále víc věcí má mnoho z nás. Ten pocit, když večer padáme do postele s tím, že jsme přežili další náročný den a VŠECHNO jsme to zvládli, ten je k nezaplacení. 
 
 
Jste spokojení s tím, jak žijete?
 
„Já chci mít všechno. Takže místo toho, abych omezil své koníčky, vymýšlím, jak je namačkat do časového rozvrhu, který už praská ve švech. Poté, co se vytratím na tenisový zápas nad rámec plánu, strávím zbytek dne doháněním všeho ostatního. Řídím rychleji, chodím svižněji a zběžně listuji pohádkami na dobrou noc,“ přiznává Carl Honoré. Pomalejší život neznamená zahodit svou práci a povinnosti. Znamená to přehodnotit naše priority a zamyslet se nad tím, jestli právě takhle chceme žít. Abyste se každý den stresovali méně, zpomalte, naučte se lépe dýchat, spát, dobře se stravovat. Obklopujte se svými blízkými. Víkendy věnujte příjemné fyzické aktivitě. Offline, nejlépe.  
 
Sladké bytí v zónách spokojenosti
 
Své o tom ví například obyvatelé tzv. modrých zón, míst na zemi, kde se lidé dožívají nejvyššího věku. Belgický vědec a demograf Michel Poulain se vypravil nejprve na východ Sardinie, do provincie Nuoro, kde žije nápadně vysoké množství stoletých lidí. Se svým italským kolegou tehdy obešli hřbitovy a matriky a došli k závěru, že se v této oblasti dlouhověkost opravdu vymyká statistice. 
 
Vědci si oblast na mapě zakroužkovali modrou fixou, odtud tedy název „modré zóny“. Další takové zóny našli v řecké Ikarii, japonské Okinawě a na Kostarice. A jak to, že jsou objevení staříci tak vitální? I když nesportují, jsou v dobré fyzické kondici. Všichni se denně hýbou, chodí pěšky a pracují na zahradě. Většinu jejich jídelníčku tvoří zelenina z místních zahrad a maso ze zvířat, která se pasou na okolních kopcích. Staříci se nevyhýbají ani střídmému pití alkoholu a kávy, nejčastěji v rodinném kruhu, protože si jich společnost váží jakožto nejstarších členů komunity. Obyvatelé modrých zón také pravidelně odpočívají, pracují „jen“ pár hodin denně a chodí spát tak akorát, aby vstali další den za rozbřesku. V dlouhodobém horizontu se jim tento pomalý životní styl vyplácí. 
 
Izolace rychlostí
 
Proč je ale tak těžké zpomalit? Z mnoha důvodů. „Rychlost je zábava, být rychlý je sexy. S rychlostí se pojí adrenalin, kterého se těžko vzdáváme. Rychlostí se izolujeme od těžších a hlubších otázek. Plníme své hlavy zmatkem a zaneprázdněním, takže se nemusíme ptát, jestli se máme dobře nebo jestli jsme šťastní,“ vysvětluje Carl Honoré. Dalším důvodem je prý kulturní tabu. Pomalost vnímáme v opozici k rychlosti jako synonymum lenosti, flákání a prohry. Jenomže být nejrychlejší neznamená být nejlepší. Takže se nevzdávejte a v klidu zpomalte. 
 
 
Šest rad, jak příjemně zpomalit 
 
Pokud se chcete dát na „pomalejší cestu“, musíte proto něco udělat. Stačí poklidně, pěkně krůček po krůčku. 
 
  1. Buďte někdy offline. A začněte už u snídaně. Zatímco si vychutnáváte svou ranní dávku müsli nebo marmelády, nechte počítač i telefon odpočívat. E-maily, zprávy ani Instagram vám nikam neutečou.
  2. Delegujte úkoly. Nemusíte vždycky zvládnout všechno. Dokážou to i lidé okolo vás. 
  3. Dobře jezte. Čas strávený nad kvalitním jídlem nevyplňujte prací ani telefonováním s kamarádkou. Zkuste se soustředit „jen“ na jídlo. V práci zapomeňte na rychlooběd u počítače a v klidu si jej vychutnejte v kuchyňce, v létě pak na zahradě nebo v parku.
  4. Hodně spěte. Spánek je jednoduše prospěšný. Vždycky. A dejte mu aspoň sedm hodin denně.
  5. Pravidelně se hýbejte. Najděte si sport, který vás zahřeje a zabaví. Pokud nejste zrovna typ dříče z posilovny, zkuste jógu, běh nebo plavání, které můžete pokaždé spojit s návštěvou sauny.
  6. Buďte s rodinou. Udělejte si na ni čas. Večer dětem přečtěte pohádky, společně připravte impozantní hostinu nebo postavte alternativní světy z Lega. Pomalu si vychutnávejte každý váš společný moment.
 
Text: Viola Černodrinská Foto: Thinkstockphotos
 
 
 
 
 

Najdete nás na Facebooku

CO SE DĚJE V ALBI