Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Více informací V pořádku

Šílenství okolo domácích mazlíčků. Jsou lékem na naši dlouhověkost?

13.03.2019 Čtení pro radost

Koťátka, pejsci, želvičky, papoušci, zvířátka, se kterými sdílíme domácnosti, útočí na naše city i peněženky. Reklamy se zvířátky točí už i banky a psí salóny i pekárny zažívají zlaté časy. Péče, kterou zvířátkům věnujeme, hraničí s šílenstvím. Kvůli pejskovi jsme často ochotni pohřbít mezilidské vztahy. Jak se to stalo?

 
Celý vyspělý svět je posedlý mazlíčky. Vědci si lámou hlavy už dlouhou dobu s tím, čemu říkáme „lidsko-zvířecí interakce“, a celý průmysl okolo mazlíčků stojí na propagaci „lidsko-zvířecí vazby“. Přitom před sto lety, kdy zvířata generovala především užitek, by se tomuhle konceptu nejspíš všichni vysmáli. Dokonce i v akademických kruzích šlo ještě v 80. letech o mimořádně nepopulární myšlenku.
 
A zrodil se nový obor…
John Bradshaw, vědec z univerzity v Bristolu a vystudovaný biolog, se původně zabýval zvířaty, a ne jejich vztahem k lidem. Jenže právě zkoumání kočičího a psího chování ho přivedlo k závěru, že bez zohlednění jejich vztahu k lidem nebudeme našim čtyřnohým miláčkům nikdy úplně rozumět. A tak v roce 1990 založil spolu se svými kolegy nový obor – antrozoologii, kterou dnes můžete studovat na několika amerických univerzitách. 
 
Máme je v genech
Ve své poslední knize The Animals Among Us: How Pets Make Us Human Bradshaw konstatuje, že naše fascinace mazlíčky nespočívá v jejich užitečnosti, dokonce ani v roztomilosti a ani v tom, že nám pomáhají k dlouhověkosti. Tvrdí, že vlastnictví domácího mazlíčka je pevně zakotveno v lidské přirozenosti. 
 
 
Před dávnými lety…
Víme, že naši předkové žili ve společnosti vlků, které si domestikovali a používali k lovu, už před mnoha tisíci lety. Před zhruba 27 000 lety se vlci vyvinuli v první psy. Od té doby jsou psi nedílnou součástí lidských společenství v mnoha kulturách, i když nepřináší žádný užitek a často stojí spoustu peněz a času. Z evolučního hlediska dává smysl, že pečujeme o svá mláďata. Proč si ale vydržujeme kočku, psa nebo potkana? 
 
Obě strany mince
Důvodů je nasnadě několik. Po několik desetiletí jsme se domnívali, že je to proto, že prospívají našemu zdraví a lidé se díky nim dožívají vyššího věku. Jenže tahle mince má i druhou stranu. Výzkumy ukázaly, že lidé s mazlíčky mají větší sklony k psychickým poruchám. A také, že štěstí majitelů domácích mazlíčků není větší než lidí, kteří žijí bez zvířecí společnosti. „Přestože pozitivní vliv zvířat na kvalitu lidského života byl už dávno vyvrácen, v populárních médiích se stále šíří,“ říká John Bradshaw. „Lidé, kteří mají domácí zvíře, nežijí déle,“ dodává. Nicméně nemůžeme házet do jednoho pytle kvalitu života spolu s jeho délkou. S Bradshowovým tvrzením by totiž zastánci canisterapie a felinoterapie nesouhlasili.
 
Zvířecí virus
Podle něj byla přítomnost zvířete pro lidi výhodná hlavně v minulosti. Demonstrovala určitý společenský status (můžete si zvíře dovolit) a ukazovala, že jste empatická a pečující osobnost. Péči o zvířátka máme prostě v genech jakožto společenští tvorové. A Harold Herzog z Univerzity v Západní Karolíně upozorňuje také na kulturní podmíněnost mazlíčkovského šílenství. „Chováme zvířátka, protože to dělají druzí. Je to sociálně nakažlivé,“ vysvětluje. Jinými slovy, mazlíčci jsou jako mem, fenomén, který se neustále multiplikuje díky své vlastní popularitě. Důkazem toho jsou různá „módní plemena“, spojená s nějakým trendem. Poslední dva tři roky jsou ve Spojených státech módní například takzvaní „labradoodlové“. A pamatujete si, co se stalo poté, co do kin vtrhlo 101 dalmatinů? 
 
Autor: Natálie Veselá    Foto: Thinkstockphotos
 
 
 
 
 
 
 

Najdete nás na Facebooku

CO SE DĚJE V ALBI