ALBI Blog
všechny příspěvkyNutriční terapeutka Adéla Skoupá: Děti by se měly stravovat stejně dobře jako jejich rodiče
02.07.2019 Čtení pro radost
„Posledních pár let jsem především máma, která se snaží dělat co nejlépe svou práci. Díky nové životní roli rozpoznávám jiné rozměry výživy a nahlížím na věci, které ovlivňují kvalitu našeho života, zase jinýma očima,“ vysvětluje Adéla Skoupá, nutriční terapeutka, která vede tým specialistů v Centru Petra Havlíčka. O zdravé jídlo se začala zajímat, když se věnovala házené na vrcholové úrovni. Pochopila, že péče o vlastní tělo, fyzickou i psychickou kondici, je pro ni jako sportovce klíčová.
Podle vlastních slov nepatřila mezi ty výjimečně talentované, proto si chyby v podobě špatné stravy nemohla dovolit. Svou zkušenost nakonec posunula dál studiem sportu a tělesné výchovy na univerzitě v Olomouci. „Po škole jsem postupně začala směřovat mezi běžnou populaci, kterou jsem chtěla sportem nakazit. Teď se snažím spojit obojí, pečovat o lidi a směrovat je k životnímu stylu, který bude aktivní. Nikdo z nás nemusí být vrcholový sportovec, všichni ale můžeme být díky pohybu mnohem zdravější.“ Adéla se momentálně zabývá funkční diagnostikou, optimalizací stravovacího a pohybového režimu. Mezi její klienty patří sportovci, těhotné a kojící ženy a také děti.
Jak moc je v životě důležité zdravé jídlo?
Moc. Jídlo je velmi významnou součástí, a to nejen z pohledu výživové hodnoty. Jídlo je součástí společenského života, pojí rodiny, přátele, je specifické pro určité situace. Některé momenty si bez jídla představit neumíme, k jiným situacím jsme si jídlo automaticky přišroubovali. Bude-li mít jídlo pro nás tu správnou podobu a skladbu, bude jedině pomocníkem. Ať už si pod pojmem zdravé jídlo představíme cokoli, mělo by nás bavit, mělo by nám chutnat a měli bychom mít pocit, že je to hnací motor, ne brzda.
A jak by se měly ideálně stravovat naše děti?
Tak jako my, jejich rodiče. Jestliže si připustíme, že jídlo je jedna z věcí, ve kterých můžeme naše děti celoživotně formovat vlastním příkladem, pak bude jídlo našich dětí vždy vypadat jako to naše. Sama jsem zažila všechny ty situace, kdy jsem měla pocit, že mé dítě krmí všichni ostatní, jenom ne já ... a ještě ke všemu tak, jak se mi to nelíbí. Pak jsem si ale uvědomila, že stále převažují ty momenty, které ovlivnit mohu. I za cenu toho, že se musím ozvat a prosadit si své, třeba v případě pitného režimu ve školce. Nejprve se tedy všichni my dospěláci musíme podívat do svých talířů a lednicí a až pak přemýšlet, jak na stravování našich dětí.
Čím nejčastěji hřeší děti a jejich rodiče?
Často podléhají okolí a neuvědomují si, že jen oni sami si určují podmínky. Možná je to jen o lenosti. Nejčastěji se ale setkávám s tím, že rodiče nemají na jídlo svých dětí čas, není čas na přípravu, na pořádný nákup. Sklouzávají k jídlům hotovým a už si nedělají starosti s přípravou svačin a plnohodnotných večeří. Také na děti přenášejí až příliš zodpovědnosti, nechávají je samy vybírat, nakupovat, neuvědomují si, že dítě mnohem jednodušeji podlehne reklamě.
V konečném výsledku se ve stravě dětí objevuje až žalostně málo potravin přirozených, převažují ty vysoce zpracované potravinářským průmyslem. Chybí společná jídla, jako je večeře v rodinném kruhu či společná snídaně. Děti přestávají snídat a rodiče na to reagují výběrem potravin, na které děti sice ke snídani nalákají, ale rozhodně nevolí ty správné.
Existují různé trendy ve výživě, veganství, raw strava, bezlepkové nebo nízkosacharidové diety. Je to pro děti zdravé?
Výživové směry, které významně omezují některou z makroživin, jsou pro děti nevhodné a často zdravotně zásadně nevyhovující. Dítě má ve vývoji naprosto odlišné potřeby některých živin, neobejde se například bez živočišné stravy, která je zdrojem esenciálních aminokyselin. Ty si dětský organismus, stejně jako ten náš, neumí vyrobit. Na rozdíl od dospělých je u dětí tento deficit ale klíčový pro fyzický a mentální vývoj.
S jakým trendem se nejčastěji setkáváte?
Nejčastěji s vegetariánstvím. Objevuje se také omezování některých potravin na základě domnělých potravinových alergií či intolerancí. Zjednodušeně řečeno, maminky se často až příliš obávají lepku či mléka nebo na své dítě praktikují to, co vyhovuje jim. To vnímám jako negativní.
Pozitivním trendem se mohou zdát tzv. „bio“ matky, ale i v tomhle případě je důležité mít trochu nadhled a uvědomit si, že dětství má být plné radosti a součástí radosti je občas i něco sladkého a zakázaného. Mimo jiné to, že chci, aby mé dítě jedlo to nejzdravější, ještě neznamená, že jej vytrhnu z jeho sociálního prostředí – party kamarádů, školní jídelny a tak dále.
Jak to udělat, aby děti odolaly lákadlům v podobě sladkého dortu na oslavě narozenin kamaráda, chipsům, fast foodům nebo sladkostem od babičky?
Na dortu na oslavě narozenin nic špatného nevidím, není to přece denně. Babičky si musí zpracovat rodiče, a i tak je nutné vnímat, že i babička má v rodině svou roli – je to ta hodná, co vnouče obdarovává. Rodiče si ale musí stanovit hranice toho, jak ty dary mají vypadat.
Chipsy, fastfoody a junk food obecně je jen a jen o tom, jak se k tomu staví rodiče. Pokud to dítě v domácnosti vídává, jen těžko mu budete vysvětlovat, že si to vybírat nemá. Pokud má jeden z rodičů nějaký nešvar, pak je zapotřebí dítěti vysvětlit, proč to může a děti ne. Celkem to umíme u alkoholu, ale u jídla a slazených nápojů moc ne.
Mají podle vás děti samy od sebe sklon k tomu jíst zdravě, nebo si vždycky vyberou spíš čokoládu, než jablko?
Já si taky ráda vyberu čokoládu (smích). Sladká chuť je dětem velmi vlastní, mateřské mléko je sladké a tento návyk na určitou chuť pak samozřejmě zůstává. Opět je jen důležité stanovit, co ze sladkého ano a jak často. I mezi sladkostmi najdete ty kvalitní. Kvalitní čokoláda nebo domácí koláč, který není sice raw ani veganský, ale je upečen z tradičních a kvalitních surovin, rozhodně rodičům rozmlouvat nebudu.
Jak souvisí jídlo s psychickým stavem člověka?
Velmi. Jídlo je bezprostředně spojeno s emocemi, ať už je reakcí na určité emocionální rozpoložení, nebo navozuje samo o sobě nějakou emoci. Měli bychom si umět jídlo užít a díky němu prožít příjemnou emoci. Neměli bychom ale dopustit, aby jídlo některé psychické stavy řešilo, utěšovalo nás, nahrazovalo nám emoci, kterou bychom měli získávat z jiných požitků. A pokud se tak už děje, měli bychom pracovat na tom, abychom ten špatný návyk změnili, nahradili v určitou situaci sladké ovocem či zeleninou, sklenku vína čajem.
Které jídlo připravujete vy osobně ráda a často v létě?
Obecně mám ráda rychlé receptury, jednoduchou kuchyni, takže ani moc nemusím rozlišovat mezi ročními obdobími. Nejsem ten typ, který prostojí v kuchyni dopoledne. Mám ráda maso, takže v převážné většině dominují jídla obsahující maso, preferuji asijskou kuchyni a lehkou italskou. Teď momentálně doma jedeme na vlně thajského kari a podobných jídel. A tím, že dcera je navyká na jemně pikantní chuť už od malička, nemusím vařit více obědů nebo večeří, jen lehce přizpůsobím recepturu.
Hřešíte někdy jídlem? Pokud ano, tak jakým?
Už jsem zmínila čokoládu. Tam mě zachraňuje jen to, že na větší množství nereaguje dobře má pleť. A také miluji borůvkové nebo jahodové knedlíky s tvarohem, takže v sezóně si je párkrát určitě dám.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Adély Skoupé, Getty Images
