ALBI Blog
všechny příspěvkyJak pomoci partnerovi v depresi a sám se nezbláznit
17.10.2018 Čtení pro radost
O depresi a o tom, jak ji poznat se v posledních letech píše a mluví čím dál častěji a je to dobře. Méně už se toho ale dozvíme na téma, jak přežít období od diagnózy k vyléčení depresivní epizody, kterou netrpíme my, ale člověk z nejbližších.
Na úvod rychlé opáčko. Když jsme otrávení, protože přišel nedoplatek za plyn, na návštěvu se pozvala neoblíbená sestřenice nebo se nám zhoršila celulitida, tak to není deprese. Zjednodušeně se dá říct, že pokud na “depresi” stačí horká vana plná pěny, dvojka vína nebo procházka na čerstvém vzduchu, není to ona. Rozdíl mezi depresí a “depkou” je asi jako mezi pořádným bolákem na bradě a melanomem. Spisovatel Andrew Solomon na slavné každoroční konferenci TED řekl, že “opakem deprese není radost, ale život”. A má pravdu. Deprese má totiž pachuť smrti a zoufalé prázdnoty.
Máš ji!
Fajn, máte štěstí v neštěstí a váš partner už navštívil psychiatra a nafasoval platíčka antidepresiv a patrně taky berličku v podobě Neurolu, Lexaurinu, nebo jiných léků proti úzkosti. Tyhle prášky se předepisují proto, aby člověk přežil, než zaberou antidepresiva. Léky proti úzkosti by se neměly brát dlouhodobě, protože jsou návykové. Je proto dobré, mít trochu přehled, kolik jich váš partner spořádá. Řešit totiž kromě deprese ještě závislost na lécích, to je příliš silné kafe. Podpořte partnera taky v abstinenci alkoholu, ten totiž účinky léků tlumí, zatímco léky naopak mohou působení alkoholu umocnit.
Dali prášky podle rady, mraveneček stůně dál
Obrňte se trpělivostí a nebuďte zklamaní, když třeba po dvou, třech týdnech nezpozorujete zlepšení. Je to normální, nástup účinku antidepresiv zkrátka nějaký čas trvá a je pozvolný. A někdy je potřeba medikaci změnit. Nemá smysl očekávat, že bude všechno jako dřív po pár tabletkách. Naopak, vzácně se na počátku léčby paradoxně zvyšuje riziko sebevraždy. Člověk má totiž více sil, které může využít k “vyřešení” svého trápení. Nebojte se proto partnera otevřeně zeptat, zda někdy myslí na smrt. Nejhorší, co byste mohli udělat, je takové úvahy zlehčovat nebo mu je dokonce vyčítat. Pokuste se mu citlivě opakovat, že teď je to těžké, ale zlepší se to! Cesta z propasti chce spoustu trpělivosti.
Pilulky jsou polovina úspěchu
Antidepresiva zachránila už spoustu životů, nejsou však samospásná. Až se váš blízký začne skládat do původního tvaru a načerpá trochu sil, podpořte ho v zahájení psychoterapie. Ta pomůže doléčit bolesti, na které jsou antidepresiva krátká. V případě, že se jedná o rekurentní (opakující se) depresivní poruchu, terapie člověku pomůže odhalit první příznaky a další pád možná nebude tak hluboký.
Ničemu se nedivte
Ale taky si nenechejte všechno líbit. To, že má váš muž, nebo žena depresi, není vaše vina. Není to ale ani vina nemocného. Je pravděpodobné, že vás chování člověka v depresi dřív, nebo později začne unavovat a obtěžovat. Může být nerozhodný, rezignovaný, negativní, podrážděný a protivný tak, že vás napadne, jestli to máte vůbec zapotřebí. Projevy deprese v běžném životě jsou pro okolí velmi frustrující a dlouhodobý pobyt v auře zoufalství, kterou nemocný vyzařuje, vydrží opravdu málokdo. Patrně vás někdy napadne i to, že kdyby se partner trochu víc snažil, bylo by všechno jako dřív. Jenže to je právě ono – kdyby byl schopen snahy, neměl by depresi. Když vám tedy partner řekne, že celý den nejedl proto, že neměl sílu uvařit vodu na špagety, věřte mu.
Vy na prvním místě
Psycholožka a novinářka Nela G. Wurmová napsala, že v životě je to jako v letadle při poklesu tlaku. Nejdřív nasaďte kyslíkovou masku sobě a teprve pak pomozte druhým. Váš blízký člověk má depresi, ale vy ne. Můžete proto chodit ven, na procházky nebo sportovat a radovat se z toho, co se povedlo. Buďte citliví, naslouchejte, podporujte, nabízejte pomoc, ale nenechte se stáhnout do temnoty. Jen spokojený a silný člověk totiž může pomoci jiným!
Text: Markéta Schinkmannová, foto: Thinkstockphotos
