ALBI Blog
všechny příspěvkyCesta do práce bez stresu? Zkuste to na sdíleném kole
20.03.2019 Čtení pro radost
Dny se konečně zase prodlužují, vzduch otepluje a nám se nechce první jarní sluníčko užívat skrz okno auta nebo tramvaje. Kolo je proto ideální dopravní prostředek, který jako když najdete nejen ve svém volném času, ale i cestou do práce. A právě sdílené bicykly vyřeší spoustu starostí najednou – například když není kde zaparkovat doma, natož v kanceláři. Náš ostřílený rekolař Honza vás do tohoto městského fenoménu zasvětí.
Auta mě děsí. Zvlášť když předjíždím nekonečnou kolonu a sleduji vystresované řidiče čekající, až se něco pohne. Podobně frustrující mi přijde i ježdění MHD. Co je to jiného než čekání? Ať už na tramvaj, na eskalátory, nebo cílovou stanici. Místo aby se člověk pohybem zbavil civilizačního stresu, dennodenně se nervuje. Čím víc spěcháte, tím víc čekáte, a tak jste pořád v napětí. Špatně. Cestování vám naopak může dělat radost!
Chci být všude rychle
Bydlím v Praze. Tisíce kilometrů jsem najezdil na své Kawasaki. Ta rychlost, vítr a energie jsou omamující. Každou jízdu jsem si užíval, jako bych byl na tobogánu. Jenže pak jsem objevil službu sdílení kol a postupně vyměnil motorku za jednodušší pedály. Na překonání krátkých vzdáleností je to opravdu rychlejší. Už jenom ta otrava, než se na motorku oblíknete, navíc to není nic zdravého – vaše močové ústrojí si během spanilé jízdy docela užije.
Ale já chci mít kolo svoje!
Měl jsem tři Cannondaly. Dva mi ukradli před bazénem a kvůli poslednímu mi zloději vyrazili dveře od bytu. Čtvrté už jsem raději prodal. Navíc vlastnit kolo je vážně nepraktické. Představte si, že na něm jedete a cestou potkáte svoje známé, kteří s vámi chtějí na chvíli někde posedět. O pár hodin později nemáte síly na šlapání, ani místo, kde jej přes noc nechat. Nebo co když začne pršet a kolo se stane akorát přítěží? A co teprve když se zrovna nechcete unavit šlapáním do kopce, protože vás čeká důležitá schůzka? Právě proto vznikl moderní způsob sdílení kol.
Ale jakou službu vybrat?
Pro mě jsou v současnosti jedinou volbou Rekola. Startup, který nadšenci doslova rozjeli organicky, funkčně a opravdu s láskou (ač tohle přirovnání nemám rád, je to tak). Vtipná jména kol, funkční servis, lidský přístup (odpustí vám i chyby), pokrytí spousty měst po celém Česku... Předloni se tu pokoušely ovládnout místní cyklostezky čínské OFO se svými žlutými koly. Ulice tehdy agresivně zaplavily stovky kol (které v Číně už pro nadbytek musejí šrotovat, takže je navezli k nám), jež díky jinému systému mohli lidé nechat klidně uprostřed chodníku. A lidská stupidita je taková, že to tak také dělali. Ale loni se po žlutých kolech slehla zem.
Co ty zelené koloběžky?
Jedinou výraznou konkurencí tak zůstaly elektrické koloběžky Lime. Ty jasně vyhrávají u pohodlnější mladší generace. Pro mě to ale není nic zdravého, a už vůbec ne ekologického (každou noc se koloběžky sváží na jedno místo, kde se nabijí – jezdí tak vlastně na uhlí – a zase rozvezou).
A kolik to stojí?
Ceníky jednotlivých jízd bikesharingu jsou stejné jako MHD. Dost se vám ale vyplatí předplatné. Nové ceníky u Rekol v podstatě zdražily, takže jsou teď za 195 korun měsíčně. Každý den můžete jezdit, kolikrát chcete, avšak vždy po půl hodině musíte kolo vrátit/vyměnit, nebo vám běží minuty).
Je to tedy výhodné?
Rozhodně. Uvědomte si, že v ceně máte vždy připravené a funkční kolo s povinnou silniční výbavou, funkčními světly i košíkem, o které se absolutně nemusíte starat. Neustále je vylepšované a servisované. Postupně přidali zabudovanou přehazovačku, nové modely mají navíc už výborné tlustotrubkové rámy a podobně. Letos připravují dokonce elektrickou verzi. A na jedno předplatné jezdíte v jakémkoli městě.
Jak si kolo můžu půjčit?
Je to jednoduché. Stáhněte si aplikaci a zadejte do ní kreditku. Pak už jen přijdete ke kolu, opíšete do appky z rámu číslo kola a ono vám to vyplivne kód pro zámek konkrétního kola. Nastavíte si sedlo na svojí výšku a jedete, kam chcete.
A můžu jet kamkoli?
Jasně. Kolo pak vrátíte kamkoli v mapě (v sezóně to je skoro celé město). K něčemu ho zamknete, postavíte na stojánek a vyfotíte z aplikace. Tím telefon sám pozná, kde kolo necháváte, a pro dalšího jezdce ho ukáže k dispozici v mapě. Kola tedy vidíte neustále aktuálně online (stejně jako pár skejtů a koloběžek, které půjčují Rekola taky).
Takže s ním můžu klidně i do lesa?
Jen jestli se za půl hodiny vrátíte někam do zóny, co se vám ukáže v mapě a tam ho zamknete. A nebo se smíříte s tím, že něco prostě připlatíte. Na víkendovou turistiku to ale určené není. Celé je to o krátkých přesunech po městě. Systém dává smysl, když je co nejvíc kol k dispozici a neustále se lidé střídají a jezdí. Ne aby měl někdo kolo celý den pro sebe a jen tak si parkoval před domem.
Ale když moje město je tak strašně kopcovitý!
Kupodivu to není tak hrozné. Už za měsíc ježdění posílíte svaly (a o to taky jde, ne?) a navíc se toho dá hodně objet po vrstevnicích (typicky podél řeky). A nebo si krpály prostě vyjedete v MHD a nahoře si vyhlédnete kolo jiné (provozovatel na kopce v sezóně vyváží kola právě kvůli tomu).
Já se ale ve městě jezdit bojím!
Tohle je nejčastější výtka. Jasně, Praha není Berlín, kde jsou cyklisté rovnocenný živočišný druh, ale pomalu se to zlepšuje. Příště si řekneme, jak v městské džungli na takovém kole přežít!
Text a foto: Jan Strmiska
