Příběh
Albireo
Nevěřím
na symboly, mystiku nebo předurčení. S jedinou výjimkou.
Jako kluka mne
chytila
astronomie, pozoroval jsem často hvězdy a jednu z nich jsem si
kdovíproč
oblíbil.
Možná kvůli názvu – Albireo. Až mnohem později jsem
zjistil, že se vlastně
jedná
o skrytou dvojhvězdu. Její druhá „polovina“ je však obtížně
pozorovatelná.
Když
jsme v roce 1991 s kamarádem zakládali společnou firmu,
pojmenovali jsme ji
právě tímhle názvem. Byli jsme dva a dvojhvězda ze souhvězdí
Labutě nám byla
inspirací
. Později jsme název zkrátili na Albi a ještě později jsem
se stal jediným majitelem
firmy. Jenže Albireo se mnou zůstalo stále, jen jsem si to
neuvědomoval.
Pocházím
z Moravy, z početné rodiny a mám dvojče. V mládí se u něj
projevila
schizofrenie. Občas se tak u něj projeví ta druhá, jinak obtížně
pozorovatelná
„polovina“ osobnosti. U něj jsem si pochopitelně všímal,
jak nemoc
probíhá,
jaká je péče a možnost zařazení lidí s podobnými obtížemi
do běžného
života.
Je to těžké nejen pro ně samotné, ale i pro jejich nejbližší.
V
souvislosti s onemocněním mého bratra jsem před pár lety začal
uvažovat o
možnosti podpořit či zřídit neziskovou organizaci, která
by pomáhala lidem s
duševním onemocněním a jejich blízkým. Ale dříve než
jsem přešel od teoretických
úvah
k činům, projevilo se také u mne psychické onemocnění.
Zdaleka ne tak závažné,
jako u mého bratra, ale jeho náhlé propuknutí stačilo k
tomu, aby to mne i mé
blízké absolutně zaskočilo. A tak i já jsem si na vlastní
kůži vyzkoušel, jaké to je, když
se vám trochu pozmění osobnost a vašim blízkým nezbyde nic
jiného, než vás
nechat
hospitalizovat v psychiatrické léčebně.
Věřte
mi, že obdobná zkušenost je nesdělitelná. Nelze prostě
popsat ten pocit, když
se
ocitnete v prostředí psychiatrické kliniky, které rozhodně
nelze nazvat přívětivým.
Vše
jsme však naštěstí společně s mou rodinou zvládli a já
již vím, že i ve mně se
skrývá
nemoc. Není závažná. Nevyřazuje mne z běžného života.
Ale je to něco, na
co
občas musím myslet. Mám naštěstí skvělé zázemí ve svých
blízkých i v lékařích
a
hlavně chuť s tím vším bojovat a nenechat se nijak
omezovat. Rád bych část
svého
času věnoval pomoci lidem, kteří se ocitnou v podobné
situaci. Každý má
totiž
svou šťastnou hvězdu. I když se v některých případech,
jako u mne, či mého
bratra,
jedná o dvojhvězdu, jejíž druhá „polovina“ se objeví
později. I pod tímto
podivným
„znamením“ totiž můžeme prožít plnohodnotný život,
nebo se o to alespoň
ze
všech sil pokoušet. A já mám to štěstí, že mohu i pomáhat.
